HISTORIE - Hanuš Ringhoffer

Hanuš Ringhoffer

Ve dvacátých letech následkem kartelové dohody tvořily Ringhofferovy závody s továrnami v Kopřivnici a ve Studénce největší producenty železničních vozů. V čele koncernu stanul v roce 1919 jako generální ředitel JUDr. Hanuš Ringhoffer (1885 - 1946). V těch letech se neustále zvyšovala produkce. Výroba využívala nejmodernější technologie. Jedním z nejznámějších mistrovských výrobků, který dokazuje um svých tvůrců, se stává salónní vůz z roku 1930. Byl vyroben jako dar k 80. narozeninám československého prezidenta T. G. Masaryka.

Jmenovací dekret norského krále, jímž ustanovuje H.R. generálním konzulem

Norského království v Praze

I když se stala firma akciovou společností, zdá se, že nadále měla velké slovo, protože zakázala Felixovi Ringhofferovi, aby se oženil s pražskou herečkou. Felix se jí však nevzdal, a i když se s ní neoženil, ubytoval ji v jednopatrovém domě dvora na Želivci a tam za ní dojížděl. V olešovické vile bydlel mezi lidmi oblíbený František Ringhoffer (vážil nejméně 120 kg), který měl jediného syna, také Františka. Tento mladý František asi ve dvaceti letech vážně onemocněl ledvinovým onemocněním. Jedna lednina mu byla odebrána, a když se nemoc nelepšila, bylo rozhodnuto lékařským konsiliem o odebrání druhé. Jeho pohřeb do rodinné hrobky v Kamenici byl patrně posledním, jehož se zúčastnili osobně sami Ringhofferové.

Štiřínská baronka - vpravo, vlevo služební řád u Ringhofferových

Po fúzi s kopřivnickou továrnou byl v roce 1936 název změněn na Závody Ringhoffer - Tatra a.s. Za druhé světové války se věnovaly především zbrojní výrobě. Podnik řídil Hanuš Ringhoffer, který byl současně generálním ředitelem pivovaru Velké Popovice a víceguvernérem ČNB. Společně se svým bratrem Františkem vlastnili i řadu velkostatků atd.

Hanuš Ringhoffer s matkou

Po 15. březnu 1939 přijala celá rodina říšskoněmecké občanství a dne 1.4.1939 byli čtyři členové této rodiny přijati do NSDAP. Hanuš Ringhoffer kromě členství v NSDAP byl rovněž členem NSV (původně šlo o organizace zabývající se zdravotní a sociální politikou; později se měla podílet na selekci tzv. sociálně nepřizpůsobivých a postižených osob). Během okupace byl však zbaven členství v NSDAP z důvodu "nevhodné diplomatické činnosti" v předválečné ČSR a vyznamenání Čestné legie. Společnost orientovanou na válečnou výrobu však vedl dál a díky významu podniku se samozřejmě nevyhnul ani kontaktům s vedoucími činiteli Třetí říše, zejména Speerova ministerstva pro zbrojní průmysl. Podle svědectví řady pamětníků však nikdy žádným nacistou rozhodně nebyl.

Interiér bytu H.R. před rokem 1945

Protože Hanuš Ringhoffer neměl děti a Elizabeth Serenyiová pocházela z jeho rodiny, adoptoval v roce 1943 její tři syny. Ti mohli používat jméno Serenyi - Ringhoffer. Nejstarší z nich Franz Gabriel (*19.1.1927) zemřel na následky zranění na západní frontě dne 7. 4. 1945.

Na sklonku okupace připravili Ringhofferovi dělníci ze Smíchova obrněný vlak a několik tanků, které pomohly účastníkům českého květnového povstání v roce 1945.

Pokoj pro hosty v době H.R. před rokem 1945

Na základě Benešových dekretů byl po válce zkonfiskován Ringhofferově rodině veškerý majetek. Továrny, velkostatky i zámky byly znárodněny. Důvěrníci prezidenta Edvarda Beneše a čeští odbojáři, kterým Hanuš Ringhoffer pomohl, se zasazují o jeho svobodný výjezd z ČSR. Hanuš Ringhoffer však pomoc odmítá. Následně byl pak internován a odsunut do Německa. Zemřel 31.12.1946 v internačním táboře Mühlberg an der Elbe. Jedním z mála místních, kdo ho v internačním táboře před odsunem navštívil, byl jeho štiřínský správce Karel Novák.

Zdroj: Kamenice v proměnách věků, Vlasta Hartvichová

Zdroj foto: Jakou cenu má ROZKVETLÝ ŠTIŘÍN, autoři Václav Větvička, Václav Hrubý, 2013