HISTORIE - Hodnota majetku Ringhofferů v jejich zlaté éře podnikání
Ringhofferové jako jedni z nejúspěšnějších podnikatelů své doby.
Celková hodnota veškerého tehdejšího majetku Ringhofferů se po roce 1850 odhaduje minimálně na 2 640 000 zlatých. Smíchovská továrna se vším příslušenstvím, stroji, inventářem, zásobami a výrobky byla v roce 1872 ohodnocena na 1 500 000 zl., velkostatky Štiřín, Velké Popovice a Lojovice na 480 000 zl., Kamenice s Kostelcem u Křížků na 660 000 zl. (včetně hamru a válcovny).
Podle poslední vůle měly mít všechny čtyři děti po deset let příjem z čistého zisku - v rozdílné výši: František polovinu a po šestinách Emanuel, Viktor a Emilie. Kvůli kontinuitě měl dědic ponechat v platnosti tři následující roky dlouholetého poradce André Diehla, ředitele Theodora Schmidta a Hermanna Müllera, stejně jako jejich platy a "tantiémy". Pokud by chtěl propustit úředníky a dílovedoucí (bez jejich zavinění), byl by povinen dát jim odbytné ve výši pololetního platu.
Vedení smíchovské tovární výroby a vlastnictví pozemků dědictví přiřklo Františku Ringhofferovi. Jeho mladší bratr Emanuel zdědil velkostatky Štiřín, Velké Popovice a Lojovice. Nejmladší nezletilý syn Viktor velkostatek Kamenici se statkem Kostelec u Křížků, oborou Březka a továrnu v Kamenici (bez zásob mědi). Až do dosažení zletilosti, však spravoval Viktorův majetek bratr Emanuel. Dcera Emilie se stává dědičkou dvou domů (Austria na Smíchově a v lázních Libverda) a pohledávku ve výši 240 000 zl., zajištěnou na smíchovské továrně. Obytný dům v Praze Mariánské ulici zdědila vdova Josefina.
Pěkný vztah jejich otce ke Kamenici a její krásné přírodě dokládá jeho přání, ať se v budoucnu všemožně šetří pěkné lesy kolem Kamenice, kácení omezí na minimum a provádí jen se souhlasem nadlesního L. Schmiedla, který byl znám jako zkušený lesní hospodář.
Synové František, Emanuel a Viktor přebírají firmu v těžkých letech další hospodářské krize r. 1873, a proto své podíly spojí a vytvoří veřejnou obchodní společnost na neurčitou dobu pod názvem Bratři Ringhofferové . Okruh působnosti společníků byl určen tak, že František a Viktor spravovali veškeré peněžní záležitosti a vedli průmyslové podniky; Emanuel byl pověřen správou velkostatků a zemědělského průmyslu. Po dobu Viktorových studií obstarával jeho funkce jako "hlava rodu" nejstarší František, který měl též jako nejstarší vrchní vedení společného jmění a byl předsedou rodinné rady, kterou tvořili všichni tři společníci spolu se zvoleným důvěrníkem lesmistrem Ludvíkem Schmielem. Usnesení rodinné rady příslušelo Františku Ringhofferovi.
Ke změně kompetencí došlo v prosinci 1875. Tehdy připadlo Františkovi vedení průmyslu
a nezletilému Viktorovi bylo přislíbeno, že po dosažení zletilosti se stane komerčním vedoucím celého podniku a povede hamry v Kamenici. Podle vstupní bilance kapitálová hodnota smíchovské továrny vykazovala aktiva v hodnotě 3 467 887 zl. a pasiva 2 371 076 zl., tzn. aktivním rozdíl činil 1 096 811 zl. Kamenický hamr a válcovna : aktiva 151 788 zl., pasiva 21 330 zl, tzn. aktivní rozdíl 130 458 zl. Velkostatky : aktiva 1 707 450 zl., pasiva 44 161 zl., aktivní rozdíl 1 663 289 zl. Pivovar Velké Popovice : aktiva 271 483 zl., pasiva 16 223 zl., aktivní rozdíl 225 260 zl. Všeobecné konto vykazovalo aktiva 61 418 zl. a pasiva 1 386 223 zl, deficit činil 1 324 805 zl. Totální bilance vykazovala tedy majetek v hodnotě 1 837 236 zl.
1. září 1876 vznikla jako veřejná obchodní společnost firma F. Ringhoffer se sídlem na Smíchově. Kamenické měděné hamry byly zapsány v obchodním rejstříku jako pobočný závod firmy až 30. září 1879. Úprava zásad společného podnikání bratří Ringhofferů přišla 26. ledna 1889. Poslední zásadní změny formulovala smlouva z 23. ledna 1897. Společenská smlouva měla trvat do konce života současných společníků a vztahovala se i na jejich dědice, nebyla neměnná, ale pružně reagovala a aktuální situaci.
Zdroj: Kamenice v proměnách věků, Vlasta Hartvichová